Štěstí je jen sen..ale bolest,ta je skutečna..:(

Marge

27. ledna 2008 v 14:53 | Emo.Girl.s.s.s. |  Simsnovy..
Věk: 34let
Celé jméno: Marjorie Simpsonová
Práce: V domácnosti na mateřské dovolené( v některých dílech také spisovatelka,politička nebo realitní makléřka)..
Baví ji: Vaření,vysávaní,péče o děti a manžěla,charita,chození do kostela,hraní hry podobné World of Warcraft..
Poznáš ji: Modré vlasy vyčesané do drdolu.
Hláška: Sčítaní hlav-špičatá,špičatá,ježatá,elegantní..Kde je plešatá?
 

Lisa

27. ledna 2008 v 14:46 | Emo.Girl.s.s.s. |  Simsnovy..
Věk:8let
Celé jméno: Lisa Marie Simpsonová
Škola: Největší šprtka v celé škole.
Baví ji: Hraní na saxofon,čtení,učení,chození do knihovny,ježdění na kole,mazlení s kočkou Sněhurkou,zajímá se o ekologii..
Poznáš ji: Bílé korále na krku.
Hláška: Dědo,jak sis sundal spoďáry a přitom nestáhl kalhoty?!"

TY

27. ledna 2008 v 14:41 | Emo.Girl.s.s.s. |  Psáno láskou..
Máš oči hnědé jako čokoláda,
kéž by takových byla sada.
Vlasy jako tmavé dřevo
a já jsem do tebe úplné střevo.
Pusa jako sladká vášeň,
to pro tebe skládám tuto báseň.
Ruce,chtěla bych se jich držet,
ale můžu jen a jen křičet.
V pohledu semé jiskřičky,
jako na nebi hvězdičky.
Úsměv ozáří snad celý svět,
jsi jak ten nejkrásnější letní květ.
Za tebe dala bych život můj,
tak srdíčko na papír mi namaluj.
Láska je láska,je to ráj,
jako když přiletíš na jiný kraj....Miluji tě.. !!

in a out..

27. ledna 2008 v 10:44 | Emo.Girl.s.s.s. |  in and out..
in..
Používat lesk na rty..
Uspořádat holčičí mejdan..
Chodit bruslit..
Mít vlastní názor..
Nosit conversky..
Nosit sukně..
Voužívat voňavku..
Jíst zdravě..
Nakupovat s kámoškou..
Nosit náramky Crocs..
Dívat se na Čarodějky..

out..
Posmývat se lidem,kteří nosí brýle..
Vnucovat se klukům..
Vůbec nesportovat..
Smát se ostatním,kvůli tomu jak vypadají..
Kašlat na školu..
Zapomenout na narozeniny nebo svátek..
Prohlížet svému klukovy mobil..
Nejíst zmrzlinu kvůli dietě..
Nosit prstové ponožky do žabek..
Nepomáhat kámošům v nouzi..


Já..

17. ledna 2008 v 14:24 | Emo.Girl.s.s.s. |  Já a kámoši
Tak toto jsem já.. ..drobátko jsem si hrála s vlasama

Nebezpečí emailu

16. ledna 2008 v 21:48 | Emo.Girl.s.s.s. |  Pro rozesmátí:)

Nebezpečí emailu

Manželský pár z Mnichova se rozhodl strávit týden u Středozemního moře, aby alespoň na krátký čas unikl mrazivé zimě. Oba manželé byli zaměstnaní, takže měli rozdílné termíny odletu. Muž odlétal ve čtvrtek a jeho žena ho měla následovat. On dorazil, jak bylo naplánováno, zabral pokoj, zapnul svůj laptop a jal se jí psát email. Bohužel vynechal jedno písmeno v její emailové adrese a zprávu odeslal, aniž by chybu opravil.
V Hamburgu šla zrovna novopečená vdova z pohřbu svého manžela. V očekávání projevu soustrasti z kruhu přátel či příbuzných se chtěla podívat do své emailové schránky. Při čtení první zprávy omdlela a padla k zemi. Když přišel syn vdovy do pokoje a viděl svou matku na zemi, podíval se na obrazovku jejího počítače:

To: Mé milované ženě
From: Od Tvého odloučeného manžela
Subject: Dorazil jsem!
Právě jsem dorazil a všechno zaplatil. Všechno je připraveno pro tvůj zítřejší příchod. Už se těším, že tě uvidím! Doufám, že je Tvá cesta příjemná, jako byla ta moje.

PS: Tady dole je zatraceně horko!

Půlku nechápu

16. ledna 2008 v 21:48 | Emo.Girl.s.s.s. |  Pro rozesmátí:)

Smutnoulinký

16. ledna 2008 v 21:44 | Emo.Girl.s.s.s. |  Smutné Emo příběhy..
Šla jsem po škole domů.Vzala jsem si kolo a chtěla jet za svým klukem-Michalem.
Když jsem jela,myslela jsem na něho.Na to,jak se líbáme..jak mě objímá.I přes foukání větru mě zahalil krásný pocit lásky.Jela jsem na silnici,kde byl nájezd z dálnice.
Najednou se setmělo a já pocítila chlad.Takové divně zamrazení.Předzvěst něčeho špatného. Nenechala jsem se tím nijak zastrašit a jela jsem dál. Dál jsem přemýšlela o nás. Co bude dál.
Z přemýšlení mě vytrhla rána a zvuk rozbíjejícího se skla. Okamžitě jsem se probrala a zjistila, že pár metrů přede mnou do sebe narazily dvě auta. Jedno z nich mi bylo povědomé.Nee!!!!!
To nemůže být pravda!! Rozjela jsem se. Zastavila u modrého auta a vykřikla Ne!!
Na zemi ležel Michal. V autě seděla jeho matka...Rychle jsem vytáhla mobil a zavolala sanitku.
Zjistila jsem, jestli Michal dýchá. Dýchal.
Položila jsem ho do stabilizované polohy a čekala, až přijede sanitka.
Michal otevřel oči a podíval se na mě. Usmál se. Já také. Řekl mi dvě nejkrásnější slova na světě,
jeho poslední slova:Miluji tě.Já tebe taky řekla jsem se slzami v očích.
Rozbrečela jsem se a objala ho. Celou dobu jsem ležela na něm a objímala ho. Zdálo se mi to jako věčnost, než dorazila sanitka.Vyslechli mě, co se stalo, ale já neměla sílu mluvit. Jen jsem brečela. Pořád jsem opakovala jen slova on a umřel.
Za pár dní jsem jela na kole za tetou a uviděla jsem to místo.
Ten křížek s květinami, které tam každý druhý den nosím. Brečela jsem. Tady se to stalo.
Tady to auto do jejich auta vrazilo a jeho to vymrštilo z auta a tady on zemřel. Už nikdy mu nebudu moct říct do očí Miluji tě. Nikdy už nepůjdeme spolu ven. Už nikdy..
Miluji tě slyšela jsem vykřiknout svůj hlas, slezla jsem z kola a šla do silnice.Zase budu s ním...

Smutný příběh3

16. ledna 2008 v 21:42 | Emo.Girl.s.s.s. |  Smutné Emo příběhy..
Podívala se naposledy z okna...prosila ať se příjde...! On jediný ji mohl pomoci...od otce,od života,od smrti....stále pevně věřila že příjde! Čekala....čekala týden, dva, měsíc! Bolestivě snášela tvrdé a hrubé rány jejího nevlastního otce s myšlenkou na něj, že za ní ten den přijde, že ji stále miluje, že ji vrátí svoje srdce...! Seděla na posteli a hrdě zadržovala slzy....věděla...že NEPŘIJDE. Podívala se naposledy z okna, kde nedávno pršelo a odešla...šla a šla. Nevěděla kam, bylo ji to jedno...k tomu aby snášela dál rány otce ji už nestačila pouhá myšlenka na něj, neměla pro co žít!!! Najednou se zastavila před velkým stromem...stromem který se najednou objevil na prázdné louce....stromem na kterém bylo neznámé lanko....A byla rozhodnutá! Postavila se na kámen pod lanem a dala si kličku okolo krku. Naposledy prosila ať přijde za ní...aby ji zachránil, vrátil ji jeho srdce, důvod proč žít...Koukla se nahoru, na zatažené nebe a uviděla JI (smrt). Už tam na ni čekala, čekala až ukončí svůj život! Natáhla k ní ruku... Stačí tak málo, jen kousíček k smrti! A v tom ho z dálky spatřila. Byl na druhém konci louky a vyděšeně na ni koukal. Blikla v ní jiskřička naděje....byla tak blízko k smrti.....začala JI naléhavě prosit aby mu mohla aspoň pohlédnout do tváře! ONA na ni jen pohlédla a zmizela. Stála tam dál a mlčky koukala, jak tam její láska stojí. Proč nejde blíž?? ptá se sama sebe. Natáhla k němu ruku....,,Je pozdě, moc pozdě...." špitla. Věděla, že ONA se vrátí....že pro ni přijde! A měla pravdu, vedle ní ONA stála, a čekala....,,JE ČAS " řekla a natáhla k ní ruku. ,,Ne, ještě ne, on mě zachrání, on mi svoje srdce vrátí!" prosila JI . A opravdu, šel pomalu k ní. Byla šťastná...přišel! ONA ale nechala ruku nataženou a udělala letmý pohyb prstu k sobě...Kluk roztáhl náruč, a ona plně rozhodnuta chtěla jít k němu. Kámen, na kterým stála byl ještě kluzký od deště a ona...sklouzla se jí noha, dotkla se JI a........ visela. Před očima se jí mlžilo, jen malou škvírečkou v zamlžených očích koukala na svojí lásku, která k ní běžela a něco volala. Nic neslyšela, nic necítila, všechnu sílu dávala do svých očí, aby zůstaly otevřené...aby ho mohla vidět!! Toho, kvůli kterému tady je, kvůli kterému je teď s NÍ...lano ji řeže to krku, vlasy ji vlají do obličeje, malá škvírka kde ho vidí mizí v dáli. ,,MILUJU TĚ " uslyší od něj ty nejhezčí slova na světě...a pak je ticho, hluboké ticho...nic necítí, nic neslyší, nic nevidí......nemá oči......nemá život....Neví, že její láska stojí u její mrtvoly a brečí...brečí a v rukách svírá svoje srdce které ji chtěl dát, brečí a prosí o odpuštění, brečí a křičí....křičí svou bolest! Křičí, že nepřišel dřív...že ji nezachránil! Křičí, že to bez ní nezvládne, že ji miluje, že se bál přijít dřív...bál se že ji zlomil srdce!!!Nevěděl že to srdce se snažila držet i přes rány otce pohromadě....kvůli němu!! Křičí, brečí, prosí, miluje ji....Ale to už ona neví..........NIKDY TO UŽ NEBUDE VĚDĚT!!ertgggh

Smutný příběh 2

16. ledna 2008 v 21:41 | Emo.Girl.s.s.s. |  Smutné Emo příběhy..
Sedím u okna a vyhlížím ho.Už tu měl dávno být.Přijde vždycky včas.Půjdu mu naproti.Jdu parkem a najednou uvidím jak sedí na lavičce.Zatrne mi.Srdce se mi rozbuší a pak zastaví.Slzy mi vyhrknou do očí.V náručí objímá jinou dívku.Něco jí šeptá do ucha a ona se směje.Ten smích mi rozdírá srdce.Zadívá se jí do očí a nakloní se.Jejich rty se střetnou.V tu chvíli uslyším hlas.Volámě,vání mě.....Otočím se a v dálce spatřím postavu.Volá na mě.Otevírá svou náruč.Rozběhnu se k ní.Na še prsty se už skoro dotýkají,když uslyším jeho hlas.Ohlédnu se.Beží ke mně a volá moje jméno.Váhám ale pak se rozhodnu.Moje prsty se střetnou s kostnatými prsty a já padám do náručí smrti.Objímá mě jako svoji milenku.Vezme mě za ruku a ve chvíli kdy do mého těla vráží auto strhne mou duši na chodník.Smrt mě chce odvést a vydat se na poslední pouť.Jemně jí zadržím.Dívám se na svoje bezvládné tělo.Leží v krvi.On dobýhá.Zoufale pláče.Vezme tělo do náruče a hladí mou bílou tvář.,,Miluji tě.Jen tebe.Byl to jen úlet.Vrať se,prosím,vrať se......´´šeptá.neví že ho slyším.Vykročím ke svému tělu.pak zaváhám.,,Ne,nevrátím se.Zradil mě´´vrátím se ke smrti. a odcházíme spolu pryč.za sebou slyším jeho pláč.,,miluji tě´´zašeptám,,navždy´´

Smutný příběh 1

16. ledna 2008 v 21:41 | Emo.Girl.s.s.s. |  Smutné Emo příběhy..
Smutné písničky,venku sníh,sobota,sedíte u počítače....většina z vás tento pocit asi zná.Pocit kdy vám příde všechno těžké,nemožné a kdy se cítíte sami.Tento pocit prožívala i jedna holka.Byla strašně zamilovaná do jednoho kluka.Pořád si psali,telefonovali a vypadalo to,že se z toho co nevidět něco vyklube.Ze začátku to vypadalo jenom jako přátelství,ale pozdeji to začalo bejt vážnější.Potom ale začal couvat.Najednou to nebylo už to,co dřív.Choval se jinak.Přestali si psát a telefonovat a ta holka,která se jmenovala Naty se najednou cejtila strašně sama.Neměla s kym hrát na icq hry,neměla moc komu psát,neměla pocit bezpečí.Nebyl den,kdy by nebrečela,nebyl den,kdy by na něj nemyslela,nebyla noc,kdy by se jí o něm nezdálo.Pořád myslela jenom na něj a ostatní kluci jí nezajímali.Prostě jim nevěřila a ani se jí žádnej nelíbil natolik aby s nim chtěla bejt.Když už to trvalo několik měsíců řekla si dost a byla rozhodnutá mu to říct a taky to udělala.Bohužel stalo se to,co čekala-nevyjádřil se.Uplynul další měsíc a on nejevil žádný zájem.Chtěla na něj zapomenout a začít normálně žít.Bylo to strašně těžký.Chyběl jí...chybělo jí to volání....ty jeho slova....ty jeho pohledy.Jediné co jí po něm zbylo,byl jeden obrázek,který jí jednou poslal.Uplynulo pár týdnů a Naty si řekla,že na něj prostě nemůže zapomenout a ani nechce.Někde uvnitř cítila že to prostě nepůjde a že všechno dopadne dobře.Trápila se už tak dlouho,že zapoměla co to vlastně je štěstí.Neuměla se radovat a žila ve svym světě kterýmu nikdo nerozuměl.Byla z toho všeho už strašně vyčerpaná a slabá.Začalo se jí často stávat že z ničeho nic omdlela.Jednou omdlela ve škole a odvezli jí do nemocnice.Celý týden jenom spala a spala.Chodili za ní všichni známý a přáli si aby se co nejdříve uzdravila.Dokonce přišel i ten kluk.Chytil jí za ruku a i když nevěděl jestli ho slyší,řekl jí:"Promiň za všechno....byl jsem blbej a neuvědomoval jsem si co dělám...ale já tě mám moc rád a vždycky jsem měl."Začali mu téct slzy a dal jí ještě před odchodem polibek.Chodil za ní každý den.Jednoho dne se Naty konečně probudila.
O pár dní později: Naty už byla v pořádku a s tim klukem začala chodit.Byl to nejšťastnější člověk na světě.Slíbili si,že se nikdy neopustěj už.Jednou ten kluk ale nepřišel do školy.Naty se bála že se mu něco stalo,protože když nepřišel do školy,tak jí to vžycky řekl.Začala hodina a do třídy přišla učitelka.Vypadala strašně nešťastně a celý třídě oznámila,že ten kluk měl ráno nehodu na kole.Srazil ho vlak a on nepřežil.Naty tomu nemohla uvěřit.Byla v šoku a okamžitě se se strašnym pláčem rozběhla pryč.Pryč ze školy.V hlavě se jí vybavovalo uplně všechno co spolu prožili,každý jeho slovo.Běžela rovnou za jeho rodiči,protože jí v tu chvíli přišli nejbližší.Zazvonila a ve dveřích stáli nešťastní rodiče.Naty se rozbrečela ještě víc a vrhla se jim do náruče.Poprosila je jestli by u nich nemohla přespat,že domů nechce,že chce být u nich.Nechtěla aby volali její mámě.Nechali jí spát v pokoji toho kluka.Ráno jí ale řekli že musí domů.Její máma měla o ní velikej strach a nevěděla kde jí hledat.Rodiče toho kluka Naty přemluvili a odvezli jí domů.Její mámě všechno řekli.
O měsíc později: Naty skoro nechodila do školy.Celý den probrečela.Věřila na posmrtný život a věděla,že její bývalý kluk by si nepřál,aby se zabila,ale ona nemohla být na světě bez něj.Napsala mámě a všem ostatním přátelům dopis ve kterym naprosto všechno vysvětlila a řekla vše co chtěla říct.Vzpoměla si na jejich slib "Nikdy se neopustíme" a poslední vteřiny jejího života skončily...

Hrob..:(

16. ledna 2008 v 21:40 | Emo.Girl.s.s.s. |  Smutné Emo příběhy..
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".
Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.
Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednouse nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a and by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk naní teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastolo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohídali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.
Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.
Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.
Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli težce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.
Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám dekuju".
Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretinya nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slazama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.
Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...
Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.
A těď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."
S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!
Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nik´dy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.
Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.
Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...

Boy and Girl ..

16. ledna 2008 v 21:39 | Emo.Girl.s.s.s. |  Smutné Emo příběhy..
Chlapec a děvce jeli na motorce víc jak 120 km/h....
Děvče: Spomal, prosím. Bojím se...
Chlapec: Ne, to je zábava.
Devce: To teda není... Prosím zpomal!
Chlapec: Fajn. Až mi rekneš, že me miluješ!
Devce: Miluju Te.. už spomal
Chlapec: Ted me obejmi. Jakoby to melo byt naposled...
Devce ho obejme..
Chlapec: Mužeš mi sundat helmu a nasadit si ji?
Na druhý den v novinách: Motocykl narazil do budovy kvuli selhání brzd. Byli na nem dva lidi, ale jen jeden prežil. Pravdou je, že chlapec v polovine strmého kopce zjistil, že mu selhali brzdy, ale nechtel, aby to jeho prítelkyne vedela. Namísto toho chtel, aby mu prítelkyne rekla, že ho miluje, naposledy chtel cítí její objetí a potom jí dal svoji helmu i presto, že to znamenalo jeho smrt! Jen kvuli tomu, aby žila...

Láska a Smrt

16. ledna 2008 v 21:37 | Emo.Girl.s.s.s. |  Smutné Emo příběhy..

Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, ne, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stále před očima vidí jeho krásné modré oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky. Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. " Tome néééééé!!! Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím rychle! Tome no tak prober se, prosím! Už je pozdě, mladík už nevnímá všechno to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se za černou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho velké hnědé oči, krásné rty, jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?! Miluji tě, Tome! Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu, pomylela si... "MILUJI TĚ" vykřikla dívka a vstoupila do silnice...

Jména

15. ledna 2008 v 14:22 | Emo.Girl.s.s.s. |  Jůůů:) Křásný..
Graffiti Creator Marcela
Graffiti Creator Marcela
Graffiti Creator Zlatuška
Graffiti Creator Zlatuška


Graffiti Creator Lucinka

Graffiti Creator MarcelkaGraffiti Creator Katka
Graffiti Creator Lada

Láska..smsky..vyznání lásky..

13. ledna 2008 v 20:23 | Emo.Girl.s.s.s.
Láska je líbezný květ, ale je třeba odvahy, abychom si jej šli utrhnout na kraj strašné propasti. Udělám cokoliv, abys toho nikdy nelitovala.



Naše láska naplňuje můj život štěstím, dává mu smysl a já diky Tobě vím, jak je nádherné milovat.



Ústa moje řeč ztratila, při pohledu na Tebe, Tvoje polibky a dotyky nechť jsou mým denním chlebem.



Mám ráda lásku, mám ráda tebe. Mám štěstí a jsi to ty, když pláču, pláčeš se mnou, když se směji, směješ se se mnou. Jsi sluníčko, které září, jsi naděje kterou neuhasím. Jsi moje láska.



Mám ráda když se směješ. Mám ráda tvoje vlasy, ústa, oči, tělo - proste všechno. Ty nejlepší slova co by to vyjádřili jsou - MILUJI TĚ!



Plamínek tvých oči je tak daleko. Dívám se do něj a vidím tebe a sebe, ale jen na malou chvíli. Na chvíli, která končí mým probuzením.



Jídlo, vodu, vzduch, potřebuje člověk, aby mohl žít, já potřebuju jenom Tvoji lásku, abych měl důvod tady být.



Srdce je jako uzamčená klenotnice, prázdné nebo plné. Někdy si dva lide své klenotnice navzájem odemknou a tak vznikne láska. Děkuji Ti za to, že jsi našla můj ztraceny klíč.



Dlouho jsem hledal a nevěděl co. A přesto, že neznal jsem svůj cíl, i přesto jsem šel dál. Teď už to vím, co hledal jsem tak dlouho, byla jsi to právě Ty má lásko!

Kopo o Můžích a o ženách

13. ledna 2008 v 20:22 | Emo.Girl.s.s.s.
"Žena, která vidí na muži krásnou látku odmyslí si toho muže. Muž, který vidí krásnou látku na ženě, odmyslí si tu látku."
Horníček

"Muž vypravuje co ví, žena to, čím by se zalíbila."
J.J.Rousseau

"Až potkáš věrného muže, požádej ho o autogram.
Rowlandová

"Všichni muži jsou stejní, mají jen různé tváře, aby od sebe byli k rozeznání!"

"Ženě stačí poznat jediného muže, aby rozuměla všem. Muž však může znát všechny ženy a neporozumí ani jedné." -Helen Rowland-

"Muži nikdy nepochopí ženy a ženy nikdy nepochopí muže. A to je věc, kterou muži a ženy nikdy nepochopí."

"Žena lže proto, abyste se cítili dobře. Muž lže, aby sám vypadal dobře."

"Žena touží po muži, jenž je něžný, starostlivý, chápavý a komunikativní, ale i silný, drsný a mužný. Takového ale mít nemůže. Ten už totiž přítele má."

"Když muž spatří nahou ženu, je ohromen úžasem. Když žena uvidí nahého muže, většinou se začne smát."

"Má- li žena smysl pro humor, neznamená to, že musí vyprávět vtipy. Znamená to, že se má smát vtipům muže."

"Žena vidí, že jí na punčoše uteklo oko, ale muži vidí schody do nebe."

"Proč mají muži potíže se zrakovým kontaktem? Protože ňadra nemají oči."

"Muži dávají přednost atraktivnímu zevnějšku před rozumem, protože většina mužů lépe vidí, než myslí." -Germaine Greer-

"Ikdyž muž nechápe, o čem žena hovoří, stejně předstírá, že ví, o čem je řeč."

"Ženy mlčí ,aby potrestaly muže. Muži ale ticho milují."

"Jediný rozdíl mezi chlapci a muži spočívá v ceně jejich hraček."
...
...
  • Žena toužíbýt raději čas od času přemožena mužovou silou, než denně laskána jeho slabostí.
  • Žena vám odpustí všechno kromě toho, že nevzbudila touhu.
  • Žena je kořenem, muž je strom. Strom vysorte vysoko jen tehdy, má-li silné kořeny.
  • Muž má zmoudřet do třiceti a zbohatnout do čtyřiceti, jinak nemůže nic čekat od života.
  • Žena zřídka pochopí, že milovat ji věčně vůbec neznamená milovat ji celou tu dobu bez přestání.
  • Muž tvoří a vychovává svět. Muže však vychovává žena.
  • Krásná žena patří všem. ošklivá jen tobě.
  • Oženit se, založit rodinu, přijmout všechny děti, jež přijdou, vychovat je v tom nejistém světě a dokonce, bude-li to možné, je trochu vést, to je podle mého přesvědčení nejzazší meta, jíž může človék vůbec dosáhnout.
  • Muži většinou žárlí na své předchůdce, zatímco ženy žárlí na své nástupkyně.
  • Ženské srdce je právě tenkrát nejvíce láskou choré, když nemá koho milovat.
  • Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys chtěl mít.
  • Pro manželství si vyber ženu, kterou bys zvolil jako přítele, kdyby byla mužem. K největším radostem zralého věku patří setkání se čtyčicetiletými ženami, s nimiž jsme se neoženili, když nám bylo dvacet.
    ...

Motta o lásce

13. ledna 2008 v 20:21 | Emo.Girl.s.s.s. |  Citátky..
  • Láska je krátká a zapomínání tak dlouhé.
  • Láska je tehdy láskou. neočekáváme-li od druhého žádnou lásku.
  • Láska bez hádek je jako páv bez per.
  • Je mnohem lehčí složit hromadu uhlí, než vyznat lásku.
  • Není milován ten, kdo nemiluje navždy.
  • Láska je jako vítr, nevidíš ji, ale stále ji cítíš.
  • Někdo řekl, že lež lásku zabíjí. A co umpřímnost?
  • Miluješ-li mně, tak musíš milovat i mé vrány na střeše.
  • Jedinná věc, kteránezůstane skryta je láska.
  • Láska a přátelství jsou jako ozvěna. Dají tolik tolik obdrží.
  • Když víte, že nic nejste, začínáte milovat.
  • Proč člověk nemůže milovat toho, koho by milovat měl, proč miluje vždycky toho, koho milovat nesmí.
  • Snad každý člověk dřív pocítil lásku, aby rozuměl dobře přáteství.
  • Myslet lze jen rozumem, ale Chápat lze jen srdcem.
  • Ženské srdce je právě tenkrát choré, když nemá koho milovat.
  • Srdce dobyjuš, jen když hlavu odjetuješ.
  • Srdce vždy kráčí po cestě, z niž nás rozum zrazuje.
  • Láska je zlatým schodištěm, po němž srdce stoupá do nebe.
  • Láska je jako voda. Všude je jí dostatek, ale v lani ji neudržíš.
  • Lidskou lásku na trhu nekoupíš.Láska je slepá, ale vášni je to všechno v podstatě taky všechno fuk.
  • Účinná láska k bližnímu, to není kotrmelec se slečnou na kanapi, ale tomu, kdo zrovna potřebuje, hned pomoct.
  • Láska je jako karavanní tábor, nenajdeš tam nic, co jsi se sebou nepřinesl.
  • Matematicky vzato je polibek to, co dostaneme, když dotek rtů dělíme dvěma.
  • Geometricky vzato je láska pohyb vertikálním směrem v horizontální poloze.
  • Většina lidí se domnívá, ža láska znamená být milován. Opak je pravdou: láska znamená milovat.
  • Malá láska, když není opětovaná, se změní v přátelství; velká v nenávist.
  • Láska je pěnká, ale lidi jsou svině.
  • Láska je nejkrásnější trápení, které tkví v ponížení lidské hrdosti.
  • Láska na první pohled? To těžko. Na první pohled to může nanejvýš zajiskřit, ale do lásky to má daleko.
  • Láska je subjektivní, neboť to, co milujeme, nejsou skutečné bytosti, nýbrž bytosti, které jsme si sami vytvořili...
  • Láska způsobuje bolest, ale také bolest léčí. Láska prostě bolest je.
  • Ptá se láska přátelství, " přátelství proč jsi, tu když jsem tu i já" ??? A ořátelství odpoví" jsem tu abych utíralo slzy, které ty způsobíš".
...

Motta o smrti..

13. ledna 2008 v 20:21 | Emo.Girl.s.s.s. |  Citátky..
...
  • Šťasten, kdo zemře dříve, než sám začne volat smrt, aby si ho vzala.
  • Smrt všechno srovná.
  • Kdo ví, zda není život umíráním a smrt životem.
  • Každý z nás dluží přírodě svoji smrt.
  • Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.
  • Smrt se neřídí našimi plány.
  • Velký politik se pozná podle toho, že jeho myšlenky žijí i po jeho smrti anebo po jeho porážce.
  • Smrtí může každý člověk zaplatit jen jednou.
  • Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by zasloužili žít.
  • Život je běh ke smrti, běh, ve kterém se nikdo nemůže třeba jen na okamžik zastavit nebo zpomalit.
  • Smrt se neustále přibližuje. Ale skutečnost, že nikdy nevíš, kdy k tobě přijde, jakoby ubírala na významu skutečnosti, že život má svůj konec.
  • Nikdy se neptej komu zvoní hrana, zvoní tobě.
  • Je nejisté, kde tě čeká smrt, a tak ji očekávej všude.
  • Je lepší zemřít pro něco než žít pro nic.
    ...

Motta..

13. ledna 2008 v 20:20 | Emo.Girl.s.s.s. |  Citátky..
...
  • Neříkej že nemůžeš, když nechceš. Protože přidou velmi brzy dny, kdy to bude daleko horší: budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.
  • Přejít ze sna so do skutečnosti není tak těžké, je to jedna dvě a člověk se okamžitě přizpůsobí. Těžké je rozhodnout se opustit sen a vstoupit do skutečnosti. Vyžaduje to úžasnou sílu vůle a je to tím těžší, čím víc narostl sen,
  • Cokoli dá ti osud, to snášej, a zvítězíš nad ním. ( QUIDQUID ERIT, SUPERANDA OMNIS FORTUNA FERENDO EST)
  • Pravda má jednu velkou výhodu: člověk si nemusí pamatovat, co řekl.
  • Časem člověk lituje všech hřích§, kterých se dopustil - a také těch, které zapomněl spáchat.
  • Rozkoše lásky jsou pouta, která chvíli svědí a pak bolestně zařezávají.
  • Šťastný člověk je ten, kdo si vydobyl své štěstí, které právě prožívá.
  • Jediné co je horší jak předčasné manželství, je opožděný rozvod.
  • Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny.
  • Děti jsou naše radost. Vedle toho se člověk z vlastní zkušenotsi přesvědčí, že genialita je dědičná.
  • Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem. Bratra vám přidělují rodiče, nebo snad osud, podle toho, jak se na to díváte, ale přítele si člověk volí sám a dobrovolně.
  • Největší štěstí je, když človék ví, proč je nešťasten.
  • Viděl jsem v aréně raněného býka a viděl jsem v pokoji ženu, ke všemu odhodlanou. Mohu s klidným svědomím prohlásit, že býci jsou bezpečnější.
    ...

Kam dál